Napsali o nás

ŽIVOT 90

V&nbsp;neziskovém sektoru se pohybujete již řadu let. Co je klíčové na dobré spolupráci byznysu a nezisku?Úspěšná spolupráce s byznysovým světem stojí na několika klíčových pilířích. Především je to budování důvěry a dlouhodobých vztahů. Nejde jen o formální jednání – je důležité přistupovat k partnerům lidsky, přímo a otevřeně. Dalším zásadním faktorem je jasná a přesvědčivá mise vaší organizace. Když sami věříte v to, co děláte, vaše nadšení bude nakažlivé. Potenciální partneři to vycítí a budou mnohem ochotnější se zapojit. Je klíčové umět „prodat“ svou misi. Nejde jen o to partnera informovat, ale nadchnout ho pro společnou věc. Když ho přesvědčíte, že s vámi může měnit svět k lepšímu, máte napůl vyhráno.<a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="https://goodcompanycircle.com/gcc-awards">Projekt Života 90 a JT International se účastní konference Good Company Circle. Hlasujte pro něj zde.</a>Máte i nějakou ryze praktickou radu pro další neziskovky?Nesmí zapomínat na důležitost porozumění marketingu. Když na schůzce prokážete, že znáte jejich produkt a představíte konkrétní návrhy na spolupráci a její propagaci, uděláte na potenciální partnery dojem. Před samotným navazováním spolupráce se ujistěte, že máte dobře zpracované webové stránky a pozitivní reputaci. Firmy mnohem raději spolupracují s organizacemi, o kterých se mluví v dobrém.Jak spolupráce s&nbsp;JTI vlastně začala?JT International je naším největším partnerem, od roku 2009 společně bojujeme o důstojné stáří v&nbsp;České republice. Naším největším projektem je rozvoj tísňové péče První tísňová. Osm z&nbsp;deseti seniorů a seniorek chce stárnout ve svém domácím prostředí, a to je možné právě i díky naší službě – jsme totiž největším poskytovatelem tísňové péče v&nbsp;České republice. Máme vlastní výjezdovou službu a nejmodernější pohotovostní systém, a to i díky naší 14leté spolupráci.A další projekty?Kromě spolupráce na rozvoji První tísňové máme za sebou i další společné projekty. Jedním z&nbsp;nich je spolupráce na výstavě S&nbsp;námi sami sebou. Výstava vznikla během speciálního dobrovolnického dne zaměstnanců JT International, kdy pod vedení fotografa Františka Ortmanna prošli fotografickým kurzem a modelkami jim byly lektorky, dobrovolnice a klienti našeho komunitního centra. Dalším úspěšným projektem byla módní přehlídka Sladkých 90, kdy v&nbsp;krásném mezigeneračním propojení odprezentovali senioři a seniorky současnou lokální designérskou scénu přímo na Smetanově nábřeží v&nbsp;rámci přehlídky. Současně se potýkáme s několika výzvami, které odrážejí aktuální společenskou situaci.Jak to myslíte?Jedním z hlavních faktorů je inflace, která ovlivňuje ekonomickou stránku našich projektů. Významnou část naší práce tvoří advokační činnost, zejména v souvislosti se zákonem o dlouhodobé péči. Snažíme se prosadit legislativní změny, které by zlepšily situaci v oblasti péče o seniory a dlouhodobě nemocné. Mimo jiné se zasazujeme o standardizaci tísňové péče, což považujeme za klíčové pro zajištění kvalitní a jednotné péče napříč celou republikou.Co vás čeká v&nbsp;nejbližších měsících?Plánujeme se zaměřit na několik klíčových kroků, které mají zásadní význam pro zlepšení kvality života seniorů v České republice. Naší hlavní prioritou je další rozvoj tísňové péče, zejména její rozšíření do dalších krajů. Tento krok je pro nás mimořádně důležitý, protože odpovídá na skutečné potřeby a přání starších lidí. Rozšířením tísňové péče umožníme více seniorům a seniorkám zůstat ve svém domácím prostředí, což je nejen jejich přáním, ale také to přispívá k jejich celkové pohodě a důstojnosti. Abychom mohli efektivně rozšiřovat služby První tísňové, plánujeme zajištění krizových výjezdů a nákup nových zařízení. To nám umožní v&nbsp;případě potřeby poskytovat rychlou a spolehlivou pomoc, což je klíčové pro bezpečnost a pohodu seniorů žijících samostatně. Důležitým aspektem našeho plánu je zvyšování počtu klientů. S větším počtem uživatelů našich služeb budeme schopni efektivněji zajistit krizové výjezdy v jednotlivých lokalitách. To nám umožní poskytovat kvalitnější a rychlejší pomoc tam, kde je třeba. V&nbsp;plánu rozvoje našich služeb se snažíme reagovat na skutečnost, že současný systém stále nedostatečně zohledňuje preference většiny české populace ohledně péče ve stáří. Naším cílem je vytvořit udržitelný model péče, který respektuje přání starších lidí a zároveň poskytuje potřebnou podporu neformálním pečujícím, kteří hrají v péči o seniory nezastupitelnou roli.<h3><a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="https://goodcompanycircle.com/">Zajímá vás odpovědné podnikání? Zúčastněte se konference Good Company Circle.</a></h3>Vnímáte posun ve přijímání sociálních témat v&nbsp;rámci ESG ve společnosti i firmách? Co bude hrát klíčovou roli?Výzvy sociální udržitelnosti v rámci ESG přístupu jsou mnohovrstevné a v blízké budoucnosti budou nabývat na významu. Jednou z hlavních výzev je stárnutí populace – počet seniorů bude narůstat, což klade nové nároky na sociální systémy a služby. Současně se v důsledku klimatických změn a geopolitických konfliktů potýkáme s rostoucím počtem uprchlíků, což přináší další sociální výzvy. Je třeba přehodnotit přístup k sociální pomoci. Místo zaměření na ty, kteří mají dostatek prostředků, musíme svou pozornost obrátit k těm nejzranitelnějším skupinám společnosti. To zahrnuje nejen seniory a uprchlíky, ale i další marginalizované skupiny.A pro firmy?Pro ty to znamená novou příležitost – začít vnímat seniory jako potenciální klienty a přizpůsobit své produkty a služby jejich potřebám. Tento přístup může vést k inovacím a otevření nových tržních segmentů. Zároveň pozorujeme rostoucí poptávku po službách, jako jsou oděvní a potravinové banky. To ukazuje na prohlubující se sociální nerovnosti a potřebu systémových řešení. Udržitelný přístup v rámci ESG by měl zahrnovat komplexní strategie, které nejen řeší akutní problémy, ale také pracují na dlouhodobých řešeních sociálních výzev. To vyžaduje spolupráci mezi veřejným sektorem, soukromými firmami a neziskovými organizacemi.<h2>Good Company Circle se blíží</h2><a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="https://goodcompanycircle.com/">Good Company Circle 2024 je největší konferencí o sociální udržitelnosti.</a> Dává si za cíl vyvolávat celospolečenský dialog o budoucnosti naší společnosti, v níž hraje propojení byznysu, neziskového a veřejného sektoru klíčovou roli. Konference se uskuteční 10. října. Mediálním partnerem je byznysový a lifestylový portál <a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="http://newstream.cz">newstream.cz</a>. <a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="https://goodcompanycircle.com/gcc-awards">Hlasovat pro jednotlivé projekty můžete zde.</a>

Michaela Jirsová ze ŽIVOTa 90: Neziskovky musejí umět prodat svoji misi

Celou reportáž si můžete pustit na <a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/224411000100817/">ivysílání.cz</a> - reportáž začíná 44:17.

Seznamka pro seniory

Ministerstvo argumentovalo vlivem na životní prostředí. „Tištěné letáky se v ČR produkují ve velkém množství a to má nepochybně důsledky na životní prostředí,“ vysvětlil ředitel odboru cirkulární ekonomiky a odpadů ministerstva životního prostředí Jan Maršák. Podle něj je přirozené, aby se producenti odpadu také podíleli na nákladech za likvidaci.Podle Rady seniorů ČR se jedná o nešťastný krok. „Náhrada tištěných letáků za digitální verzi nebo zavedení recyklačního poplatku pro jejich výrobu znemožní důchodcům šetřit na jídle,“ domnívá se předsedkyně Rady Lenka Desatová.„Tištěné letáky jsou důležitým informačním zdrojem pro řadu starších lidí, kteří nemají přístup k internetu,“ podotkla ve vysílání CNN Prima NEWS manažerka sociálních služeb neziskové organizace Život 90 Terezie Šmídová.Nesouhlasí ani část byznysuS návrhem nesouhlasí ani představitelé průmyslu a obchodu. „Vliv letáků na životní prostředí v ČR je naprosto zanedbatelný,“ přiblížil předseda Asociace českého papírenského průmyslu Miloš Lešikar. „Jsou tištěny na papíry, které se v tuzemsku nevyrábí a jsou dováženy,“ popsal.Jak upozornil marketingový manažer společnosti Česká distribuční Jaroslav Staněk, roznos letáků je důležitým zdrojem příjmů pro řadu lidí. „Zavedení recyklačního poplatku za letáky by mělo zcela zásadní dopad na zaměstnanost osob se zdravotním postižením. Také by to jednoznačně vedlo ke zrušení pracovních míst,“ varoval Staněk.Tištěné letáky se stále těší velké oblibě mezi širokou veřejností. „V posledních dvou letech kvůli ekonomické krizi zájem o letáky dokonce ještě vzrostl,“ přiblížil mluvčí obchodního řetězce Penny Market Tomáš Kubík. Dobrovolné omezení distribuce letáků řetězec neplánuje.Rovněž oslovení senioři by se letáků vzdávali neradi. „Není to o tom, že bych chtěla plné schránky letáků. Je to o tom, že lidé opravdu potřebují vědět, kde levně nakoupí,“ uvedla jedna z respondentek. „Já jsem stařec skoro před smrtí, tak se rád bavím. Letáky jsou taková osvěžující záležitost v mém životě,“ glosoval další z dotázaných seniorů.Autor: Antonin Roos, Monika Rusová

Konec slevových letáků v Česku? Ministerstvo chce uvalit na řetězce poplatky, senioři se bouří

Jano, kdy jste si uvědomila, že jste „na holky“?To bylo velmi složité. Musíte si uvědomit, že mluvíme o době před minimálně 50 lety. Neexistoval internet, mobily, telefon měl jeden člověk z padesáti. Noviny jen lhaly a za komunistů byl údajně dokonalý socialistický svět, takže nějaká homosexualita oficiálně neexistovala. Byla považována za imperialistický přežitek a dokonce to bylo dlouhou dobu trestné. Neměla jsem se kde a jak dozvědět, že jsem „jiná“.Už odjakživa se mi líbila paní učitelka, ne pan učitel. Hrála jsem fotbal a věnovala se sportu, což je u lesbických žen časté. Ale opravdu jsem to pochopila až v 17 letech na mezinárodním turnaji v Rakousku. Tam jsem potkala nádhernou ženu jménem Inge a zamilovala se do ní. Byl to moment jako z červené knihovny. Naše oči se potkaly a mnou projel blesk. S Inge jsme pak spolu byly 12 let, i přes všechny obtíže té doby.Jak jste prožívala vztah s Inge v tehdejších podmínkách?Bylo to nesmírně náročné, ale krásné. Nesměla jsem jezdit na Západ, byly všelijaké doložky a devizové přísliby. Přesto jsem s Inge byla poměrně často celých 12 let. Láska je láska a já jsem pro ni dokonce byla schopná jít s kufříčkem pěšky přes hranice v zakázaném území. Prožily jsme spolu nádherné dovolené, cokoliv s ní bylo nádherné. Když v roce 1969 zavřeli hranice, jezdila ona sem, nebo jsme se potkávaly v Budapešti. Byla to láska až za hrob.Více v Galerii Zdroje: AdobeStock Jaké společenské normy ohledně homosexuality tehdy panovaly?Bylo to nesmírně těžké. Musela jsem se neustále přetvařovat a skrývat. I v práci na magistrátu jsem o sobě řaději nechala kolovat, že jsem „lehká žena“, než abych přiznala, že jsem na ženy. Jakmile by se to provalilo, byl by konec. Což se mi ve finále stejně stalo a vyhodili mě. Celé roky až do mých skoro 30 let to byla přetvářka. Musela jsem se hlídat 25 hodin denně, nikde se neprořeknout.Tipy redakceMěla jste v té době někoho, komu jste se mohla svěřit?Komu bych se svěřovala? Neměla. A víte proč? Protože ten strach z toho prozrazení byl tak velký, že tohle nepadalo v úvahu. Měla jsem spoustu dobrých kamarádek, se kterými jsem mohla mluvit o čemkoliv, ale tohle jsem nikomu neřekla. Kolikrát jsem byla na hraně, že to nějaké kamarádce řeknu, ale vždycky jsem to nakonec neudělala. I když jsem to třeba oklikou zkoušela, z reakcí lidí jsem pochopila, že by to neschvalovali.Jak se váš život změnil po revoluci?Po revoluci nastala úplně jiná situace. Všechno propuklo a najednou byli mnozí vyoutovaní. Já jsem si zařídila svoji soukromou cestovní kancelář, takže mi do toho nikdo nemohl mluvit ani mě vyhodit. Nastaly zlaté časy a už jsem se netajila, 20 předchozích let života bylo trýznivých a tehdy konečně přišla svoboda.Vnímáte jako queer člověk nějaká specifika stárnutí?Rozhodně ano. Stárnutí jako homosexuální občan má svoje velká specifika. Heterosexuální senioři mají více možností, jak se scházet a bavit. Mohou jít do různých klubů a zařízení, kde se setkávají se svými vrstevníky. Pro nás je to složitější, protože potřebujeme najít prostředí, kde se budeme cítit sami sebou. Dřív jsem měla takovou malou komunitu – říkali jsme si Spolek padlých holek, bylo nás 12 a chodily jsme společně do hospody. Objednaly jsme si vždycky salonek a tam jsme si daly do nosu - pivo, víno, jídlo! A u toho jsme se bavily do bezvědomí o všem, naprosto o všem. Nebudu vás ale dlouho napínat – zbyly jsme už jen asi čtyři, pět holek zemřelo a ostatní nemůžou chodit. Rozpadlo se to kolem covidu, ten byl pro takové setkávání vyloženě smrtonosný. Teď, když už se nemůžeme vídat, je pro mě o to podstatnější, že existují organizace jako ŽIVOT 90, které vytvářejí prostor i pro queer seniory.Jak jste se s touto organizací seznámila?Se ŽIVOTem 90 se znám už minimálně deset let díky Společnosti pro queer paměť. Ta nás propojila. Nějak podvědomě jsem cítila, že mi tu poskytnou obrovské zázemí ve všech možných stránkách. Je to organizace, která se skutečně zajímá o problémy seniorů, včetně těch LGBT+.Ráda chodím na debaty a besedy na různá témata. Naposledy jsem byla na besedě o stárnutí a stáří, která mě velmi bavila. Bylo to velmi plodné, protože ti lidé se opravdu otevřeli a každý řekl nějakou svou zkušenost. Ale ŽIVOT 90 poskytuje i právní pomoc, tísňovou péči a další služby. Je pro mě podstatné, že se mám kam obrátit. Kdykoliv zavolám, setkám se jen s ochotou a nabídkou pomoci.Jaký význam pro vás má možnost mezigeneračního setkávání?Pro mě je to nesmírně důležité. Já nemám děti, takže tady můžu něco předat dalším generacím. Když vidím ten zájem mladých lidí na besedách, je to pro mě neskutečně nabíjející. Taková akce mě nabije na několik týdnů dopředu. Cítím, že za sebou můžu něco zanechat. Navíc ty otázky, které mladí lidé mají, jsou fascinující. Ptají se na věci, o kterých jsem nikdy nepřemýšlela, a nutí mě to přemýšlet o mém životě z nových úhlů.Měla byste nějakou radu pro mladší generace LGBT+ lidí vzhledem k vašim zkušenostem?Vždycky říkám mladým: proboha, řekněte hned, že jste na holky nebo na kluky. Protože jinak je to utrpení. Já jsem prožila dvacet let v přetvářce a bylo to nesmírně náročné. Dnes je situace jiná a je důležité být sám sebou. Zároveň bych chtěla, aby si mladí vážili toho, co mají teď. Dnešní možnosti jsou nesrovnatelné s tím, co jsme měli my.<a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="https://www.lui.cz/lide/20582-musela-jsem-se-hlidat-25-hodin-denne-vzpomina-jana-na-dobu-kdy-byla-homosexualita-tabu">Celý rozhovor najdete také na LUI.cz.</a>

„Musela jsem se hlídat 25 hodin denně,“ vzpomíná Jana na dobu, kdy byla homosexualita tabu

Děti s nimi nemluví. Manželka jim zemřela, kamarádi odchází. A život najednou přestává dávat smysl. Tíživé pocity ztráty a osamění se objevují u seniorů, kteří se uzavírají v myšlenkách na ukončení vlastního života.V přepočtu na 100 tisíc obyvatel mají lidé starší 60 let nejvyšší míru sebevražednosti. Z celkem 1302 sebevražd v roce 2022 jich 309 spáchali senioři starší 70 let, ukazuje zpráva Národního ústavu duševního zdraví. "Když zahrneme i šedesátníky, je to 500 úmrtí. To je víc než třetina," vysvětluje Ondřej Rýdlo z národního ústavu.Chmurné myšlenky často vyvolá ztráta životního partnera nebo dlouhodobé onemocnění spojené s fyzickou bolestí. Dalším rizikovým faktorem je osamělost, se kterou se pojí pocity zbytečnosti a nedostatečného sepětí se společností."Za sebevražednými úmysly kromě osamělosti stojí zhoršené mezilidské vztahy. Například nezájem rodiny. Bohužel se setkávám s tím, že děti se seniory přeruší kontakty," popisuje Anna Hradilová z krizové linky důvěry Senior telefon, kterou provozuje organizace Život 90.Na bezplatnou linku denně zavolá 35 až 40 klientů. Jeden až dva volající se v týdnu svěřují se sebevražednými úmysly. Podobnou službu nabízí organizace Elpida, která se taktéž zaměřuje na pomoc seniorům. Život 90 a Elpida kromě krizové intervence zajišťují vzdělávací a kulturní akce, kde se senioři mohou setkávat. A tím jim dodat třeba i ztracenou chuť do života.Starší generace duševní obtíže stigmatizuje, zároveň se setkává se bagatelizací ze strany okolí. "Senioři o svých pocitech neradi mluví. Navíc naše společnost má tendenci vážná témata zlehčovat. Věty typu 'Vždyť se máš dobře' a 'Tohle mi ani neříkej' nepoužívejte. Lepší je aktivně naslouchat a sdělení přijmout. Pokud si nevíte rady, předejte kontakty na odborníky," radí Hradilová.Klíčové je včasné rozpoznání signálů, které ukazují na sebevražedné sklony. Kromě školených dispečerů můžou seniorům pomoct i praktičtí lékaři. "Jsou často jediní lidé, kteří s osamělými seniory mluví," doplňuje Rýdlo.Mezi varovné příznaky patří náhlé změny nálad, pasivita, pocity bezmoci a ztráty vlivu na svůj život. Lidé trpící sebevražednými myšlenkami se můžou stranit oblíbených činností nebo podléhat rizikovému jednání, jako je rychlá jízda v autě nebo nadměrné pití alkoholu. Někdy se objevuje uvolněnost a veselost z rozhodnutí ukončit svůj život. "Málokdo si sedne naproti vám a řekne, že se chce zabít. Nebojte se zeptat. Záchytné struktury existují. Když uděláte malý krok, najdete možnosti pomoci," radí Rýdlo. Celý článek je dostupný na <a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="https://zpravy.aktualne.cz/domaci/sebevrazdy-senioru/r~0271af16500d11ef80bfac1f6b220ee8/">zpravy.aktualne.cz</a>

Mají pocit, že už jsou zbyteční. Za rok spáchalo v Česku sebevraždu 500 seniorů

Hranice Česka a Slovenska, výhledy na vrcholky hor, zrekonstruovaná lanovka, která všechny vyveze na vrchol, rodinná atmosféra, malé beskydské obce a hlavně nespočet zážitků s lesní smečkou! To je Běhej lesy Bílá, která si pro běžce připravila hned tři běžecké trasy. Nejdelší 19km trasu, kratší Nova 11km trasu a charitativní 5kilometrový PENNY běh , který je ideální například pro rodiny s dětmi. Letos v rámci PENNY běhu podporujeme seniory a organizaci ŽIVOT 90.V rámci dětských závodů Dr. Max nás čeká několik kategorií výběhů (100 m až 1 km), od nejmenších Šnečků po odrostlé Kolouchy a Laně.Přijďte se pokochat výhledy, ze kterých vám spadne brada a dorazte 3. srpna do skiareálu Bílá ! Registrovat se můžete na <a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="http://www.behejlesy.cz">www.behejlesy.cz</a> .

Běhej lesy Bílá: Zažij běžeckou výzvu s božími výhledy

Představy o tom, kdo je „senior“, se v průběhu doby mění. Jak byste i s ohledem na vaši profesní praxi popsal dnešního seniora?Ty představy o tom, kdo je senior, se mění i s tím, jak člověk sám stárne. Pro mě v mých osmnácti letech byli staří ti, co jim bylo čtyřicet. Dnes jako seniory vnímám spíš osmdesátníky. Samozřejmě se vnímání seniorů mění i společensky. Podle zákona o sociálních službách je senior každý ve věku 65+, což je určeno s ohledem na obvyklý počátek čerpání starobního důchodu. Označení „senior“ však nic nevypovídá o životě konkrétního člověka, o jeho plánech, kondici... Přesto vládne stereotypní představa, že senior je šedivý, nemocný, špatně se hýbe, je pomalý, nezvládá práci s technologiemi... Přitom je mnoho starších lidí, kteří jsou mladí duchem, rádi zkoušejí nové věci. Takže nějaký „prototyp seniora“ vůbec neexistuje. Já osobně slovo „senior“ používám nerad. Funguje totiž jako zkratka, která víc zatemňuje, než osvětluje.Stejně jako se mění chápání toho, kdo je senior, mění se i otevřenost ohledně intimnějších částí života. A to včetně odlišné orientace. V poslední době hojně zaznívá, že být gay nebo lesba je trend. Někteří také tvrdí, že „nic takového dříve nebylo“. Vzhledem k tomu, že se seniory pracujete, a to i s těmi LGBTQ+, mohl byste osvětlit, jak se věci mají?Kdybych se chtěl pochválit (smích), tak ŽIVOT 90 je jediná seniorská organizace, která téma starších LGBTQ+ lidí v Česku zvedá. V průběhu času se rozhodně nemění to, kolik je LGBTQ+ lidí ve společnosti, mění se to, že se dnes lidé méně bojí deklarovat, že jsou LGBTQ+. A tak se najednou může zdát, že je jich hodně. Nejedná se ale o produkt žádného západního liberalismu a nějakou módu. Jen starší LGBTQ+ lidé jednoduše nejsou tolik vidět, ne že by nebyli. Zároveň se scházejí, mají své životní příběhy. Své kariéry ale prožili v době, kdy být gay nebo lesba nebylo tak přijímané jako dnes. Hrozily kvůli tomu persekuce nebo manipulace ze strany státní policie. Dnešní LGBTQ+ senioři a seniorky mají leckdy obavu, že už je tuto „komunitu“ – byť to slovo užívám nerad – až moc vidět, že chce příliš a že společnost ji za to potrestá. Ne vždy se také dobře orientují v aktuálním dění, které je překotné a nepřehledné.Dnešní aktivistická scéna se skutečně někomu může jevit do jisté míry velmi bojovná – a již se, paradoxně dokonce i zevnitř samotné komunity, ozývají hlasy, že tato bojovnost může být ve výsledku kontraproduktivní. Vnímáte to tedy podobně?Tyto obavy slýchám už roky. V povaze aktivismu je překračovat hranice tak, aby se společenský prostor více otevřel – a on se potom sám zase lehce uzavře, protože to novotu musí zpracovat. Faktem ale je, že i v rámci LGBTQ+ komunity nejsou všechny prosazované hodnoty jednoznačně souhlasně přijímané. Vždyť mezi LGBTQ+ lidmi není shoda ani v tak jasném lidskoprávním konceptu, jako je manželství pro všechny.Ať už je to s aktivismem jakkoliv, postavení LGBTQ+ lidí ve společnosti, a to i v té české, se mění. Dnešní LGBTQ+ senioři za sebou mají unikátní životní zkušenost, kdy často nemohli žít otevřeně, měli potíže založit rodinu, jejich příbuzní se jich nezřídka zřekli... Dokážete odhadnout, zda – a případně nakolik – se bude lišit situace LGBTQ+ seniorů v dalších generacích?Nemám samozřejmě křišťálovou kouli, ale jsem přesvědčený, že jejich situace bude jiná. Usuzuji na základě zkušeností ze zahraničí. Na západ od nás k jistému „znormálnění“ odlišné sexuální orientace došlo dříve. Starší LGBTQ+ lidé jsou mnohem aktivnější a viditelnější. Chodí do kaváren, ale mají třeba i mezigenerační rezidenční služby. Nikomu v nich nemusí nic vysvětlovat a nemusí si znovu procházet coming outem, když už jsou křehčí. Takže bych čekal, že to se u nás také časem změní a tento prožitek svobody a možnost být otevřeně sám sebou k nám dojde. Na druhou stranu vidíme, co se děje ve východní Evropě, i já sám mám strach, jak se to vyvine...Takže také vnímáte, že se situace nejen v zemích někdejšího východního bloku „otáčí“ a lidé nezřídka o svá těžce vydobytá práva i přicházejí?Považuji to za problém. Myslím, že tolerance a respekt jsou možná křehčí, než si umíme připustit. Takže když vidím pragmatismus a populismus hnutí ANO a bigotnost tuzemské ODS, tak mám strach. Jsou to totiž všechno lidé, kteří evidentně nevnímají lidská práva jako hodnotu. To je ale obecně problém postkomunistických zemí. Možná je v tom i ten příklon k Rusku... A vzhledem k mé církevní minulosti vnímám i v církvi obdivný pohled směrem ke Kremlu, který stále hovoří o tzv. tradiční rodině, tradičních hodnotách... což v křesťanském prostoru, kde komunisté křesťany utlačovali, považuji za neuvěřitelně paradoxní.Když se vrátíme zase zpět k LGBTQ+ seniorům, zmínil jste, že v zahraničí existují i speciální domovy pro seniory určené těm, co jsou LGBTQ+. Jaký názor máte na taková zařízení? A mělo by smysl budovat je i u nás?Rezidenční služby pro LGBTQ+ starší lidi by byly žádoucí. Je to ale otázka velkých investic. Bylo by potřeba přesvědčit investora, že je to trefa do černého, což by podle mého názoru byla. Rozumím argumentu, že když uděláme něco tak specifického, jako jsou gay kavárny, ale třeba i LGBTQ+ domovy, tak ty lidi zase de facto vylučujeme. Ale u nás stále není společnost tak otevřená, že by to nebylo potřeba. My víme z průzkumů i vlastních zkušeností, že ti, co jsou dnes v domovech pro seniory, to téma vnímají. Nechtějí se znovu outovat, vysvětlovat, že jsou LGBTQ+, obávají se pohrdání nebo třeba jen toho, že s nimi druzí nebudou chtít být na pokoji. Takže se pak znovu uzavírají a jejich kvalita života nemůže být taková jako v případě, kdy by si mohli dovolit být sami sebou. Za mě je tedy bydlení pro LGBTQ+ starší lidi určitě potřeba.Neuvažovali jste v ŽIVOTě 90, že byste se vybudování nějakého takového zařízení ujali sami?Jasně, že jsme o tom přemýšleli. Začali jsme dokonce na tomto projektu pracovat. ŽIVOT 90 však prosazuje především tu myšlenku, že lidé mají co nejdéle zůstávat ve svém domácím prostředí. Soustředíme se proto zejména na tzv. terénní a ambulantní služby. Vedení domovů pro seniory není naše priorita. Nicméně poskytovateli, který by se do toho chtěl pustit, rádi pomůžeme.Tipy redakceVy máte „pod palcem“ terénní služby, které ale seniorům poskytují i sociální pracovníci. Nakolik mezi nimi panuje povědomí o problematice seniorů s odlišnou sexuální orientací?Určitě to souvisí s hodnotami každého člověka. Osobně jsem byl součástí pracovní skupiny MPSV, která měla na starost vypracování metodiky pro férové poskytování sociálních služeb. Netýkala se jen LGBTQ+ seniorů a seniorek, zahrnovala i další cílové skupiny. Zdůrazňovala tzv. kulturně citlivou sociální práci. Ta u nás není tak úplně doma. Možná proto, že jsme zvyklí na silová řešení. A možná také málo nasloucháme.A jak to tedy s metodikou dopadlo? Uvádí ji někdo do praxe?Metodika vyšla tiskem, vzniknout měl i webový portál, to už ale dotaženo nebylo. Měl být také zaveden „certifikát kvality“, který by mohli získat jen ti poskytovatelé, kteří by splnili určitá kritéria, a to i vzhledem k férovosti v jednání s LGBTQ+ lidmi. Bohužel k realizaci nedošlo. Takže je to úkol, který nás ještě čeká.V ŽIVOTě 90 pořádáte také řadu akcí, které jsou určené přímo pro LGBTQ+ seniory, zapojujete se do Prague Pride apod. S jakými reakcemi ze strany vašich spolupracovníků a klientů, a teď mám na mysli všechny, nejen ty LGBTQ+, se v této souvislosti setkáváte?Ono se to v čase vyvíjí. Dnes za tímto tématem v ŽIVOTě 90 všichni stojí. Za těch pět let, kdy se LGBTQ+ stáří a stárnutí věnujeme kontinuálně, což se propisuje do celého ŽIVOTa 90, jsme dnes úplně jinde. Vrátili jsme se po dvou letech k pořádání pravidelných duhových mezigeneračních setkávání a nově máme také Pestré kafe, což je prostor pro seniorky a seniory, jejichž vnoučata jsou queer. A oni potřebují poradit, jak s nimi mluvit nebo kde najít informace. I proto jsme právě teď spustili dárcovskou výzvu na podporu Duhového ŽIVOTa 90 a budeme moc rádi, když se nám podaří vybrat padesát tisíc korun, abychom mohli naše aktivity dál rozvíjet.Zobrazit příspěvek na Instagramu Vzhledem k té otevřenosti směrem k LGBTQ+ tématům – setkáváte se třeba i s nějakými pozdními coming outy?Setkáváme, i když jich není moc. A jsou hodně dojemné a silné. V každém případě je to vždy obrovský akt statečnosti, vždyť ti lidé vlastně celý život něco zásadního před druhými skrývali!Ať už hetero, gay, lesby... stárnutí a stáří má ve společnosti stále nálepku něčeho nežádoucího, co se snažíme „zastavit“. Je podle vás nějaká cesta, jak to změnit?Myslím, že je potřeba v sobě samém, ale i ve společnosti rozkrývat stereotypy, které plynou ze strachu. Máme z vlastního stáří obavy, bojíme se ztráty autonomie, řešíme smysl existence. Musíme stereotypy bourat a nesmíme se s nimi smiřovat. Stačí se rozhlédnout kolem sebe – a zaměřit se na lidi, kteří všem těm stereotypům neodpovídají. Je důležité ukazovat, že mnoho věcí závisí na nás, včetně našeho stáří. I osamělost může být posílena různými životními rozhodnutími.ThLic. Mgr. Jaroslav Lorman, Th.D., je filolog a teolog, který před vlastním coming outem působil jako římskokatolický jáhen a vysokoškolský pedagog. Poté, co kvůli své orientaci dostal „církevní zákaz“, začal pracovat v organizaci ŽIVOT 90. Ta se v rámci své činnosti věnuje také seniorským LGBTQ+ tématům.Aktivity ŽIVOTa 90 pro LGBTQ+ seniory a seniorky můžete podpořit ve sbírce Duhový ŽIVOT 90 na portálu <a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="http://Darujme.cz">Darujme.cz</a>. Zdroj: Redakce/Jaroslav Reichl Lorman Autor: Mirka DobesovaCelý článek je k přečtení také na ThLic. Mgr. Jaroslav Lorman, Th.D., je filolog a teolog, který před vlastním coming outem působil jako římskokatolický jáhen a vysokoškolský pedagog. Poté, co kvůli své orientaci dostal „církevní zákaz“, začal pracovat v organizaci ŽIVOT 90. Ta se v rámci své činnosti věnuje také seniorským LGBTQ+ tématům.Aktivity ŽIVOTa 90 pro LGBTQ+ seniory a seniorky můžete podpořit ve sbírce Duhový ŽIVOT 90 na portálu <a target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow" href="http://Darujme.cz">Darujme.cz</a>. Zdroj: Redakce/Jaroslav Reichl Lorman Autor: Mirka Dobesova